Malý domácí tingl-tangl

Vydavatelství Supraphon objevilo ve svém archivu vzácnou nahrávku, o jejíž existenci se dlouho nevědělo. Jedná se o desku Malý domácí tingl-tangl, která měla vyjít na přelomu 70. a 80. let, ale byla zlikvidována na příkaz tehdejšího stranického ředitele Jana Kvídery.

Na albu se autorsky podíleli Jiří Suchý s dvojicí Jan BurianJiří Dědeček, jejichž písničky zde zpívá Jitka Molavcová. Na desce mohou posluchači slyšet též další členy Semaforu jako Evžena Jegorova, Naďu Urbánkovou, Jitku Novákovou, Dagmar Patrasovou či Fanču Kvapilovou, vnučku Jana Wericha. Doprovodný text pouze digitálně vydávaného alba napsal Lukáš Berný.

Sleeve-note (Lukáš Berný):
Počátek 70. let zastihl Jiřího Suchého v těžkém životním i uměleckém období. Musel se vyrovnat s odchodem svého autorského i jevištního partnera Jiřího Šlitra, a navíc mu jeho morální kodex nedovolil odvolat podpis pod peticí Dva tisíce slov (1968), což nezůstalo bez následků. Nejprve tu byl příkaz k rozmetání sazby dvou knih již připravených k vydání (Ďáblova dobře placená procházka z Vinohrad a Lexikon pro zamilované), poté přišel zákaz rozhlasových i televizních vystoupení a postupné omezení práce dokonce i v divadle. Supraphon těmto „doporučením“ odolával nejdéle zejména díky osobě vlivného ředitele Jaroslava Šedy, jenž tento post udržel do roku 1974. Za vedení jeho nástupce Viktora Kašáka, odborníka z úseku výroby desek, už vycházela ze Semaforu pouze retrospektivní alba a Jiří Suchý se na etiketách nových desek objevoval vesměs pouze jako textař jiných zpěváků. Plány na vydání záznamů z her Elektrická puma a Sladký život blázna Vincka, kolekce comedy songů s Naďou Urbánkovou či společné desky Suchého s C&K Vocalem všechny vyšuměly do ztracena. A když byl v roce 1980 dosazen do funkce generálního ředitele nekompromisní straník Jan Kvídera, následoval zákaz vydávat jakékoliv nahrávky se jménem Jiřího Suchého.
Rozhodnutí dopadlo i na již připravenou LP desku nazvanou Malý domácí tingl-tangl, jejíž nahrávka vznikla během předchozího Kašákova vedení (měla již přiřazené i katalogové číslo Supraphon 1118 2576). Album bylo výsledkem tvůrčí spolupráce Jiřího Suchého s hudební dvojicí Jan Burian – Jiří Dědeček. Prvý jmenovaný na tuto spolupráci vzpomíná ve své knize Rychle, než to zapomenu (1990): „Od prvního seznámení nám Jiří Suchý začal nabízet spolupráci na různých podnicích, nad nimiž měl patronát. To nám strašně lichotilo a dodávalo sebedůvěru. Bohužel téměř nic z toho, co jsme plánovali, se pak nepodařilo realizovat. Ani recitál Jitky Molavcové, do něhož jsme dodali asi sedm písní, ani vystupování na prknech Semaforu v rámci juniorského týmu nazvaného Tingl tangl, pro který jsme znovu upravili naši sci-fi komedii, v níž měl Jiří Suchý hlavní roli, ani LP deska Malý domácí tingl-tangl na kterou v supraphonském studiu mluveného slova nazpívali Suchý s Molavcovou naše písničky.“
Album, jehož nahrávka byla dokončena 15. září 1978, tedy nakonec nevyšlo. Jiří Suchý definitivně opustil Supraphon a až do sametové revoluce spolupracoval s menším konkurenčním vydavatelstvím Panton, které nebylo tak svázané normalizačním dohledem. Bohužel už nevíme, čí zásluhou byla nahrávka Malého domácího tingl-tanglu zachráněna. Přesto se na ni zcela zapomnělo a o její existenci neměli tušení ani semaforští sběratelé. Dokonce ani sám Jiří Suchý. Teprve nyní se k posluchačům – vůbec poprvé – její vzácná historická nahrávka dostává. Slyšíme na ní nejen autora a jeho hereckou partnerku Jitku Molavcovou (která je též hlavní zpěvačkou alba), ale i další členy Semaforu: Evžena Jegorova, Naďu Urbánkovou (s její maličkou dcerou Lindou, jež o mnoho let později rovněž stráví několik sezon v Semaforu pod uměleckým jménem Jana Fabiánová), dále Jitku Novákovou, Dagmar Patrasovou či Fanču Kvapilovou, vnučku Jana Wericha, která tehdy v divadle vystupovala ve slavné Kytici. Hereckým hostem souboru je potom člen Karlínského divadla Ivo Gübel. A abychom nezapomněli – na piano doprovází dlouholetý semaforský klavírista Rudolf Danda.
Na závěr ještě slova hlavního aktéra a autora, Jiřího Suchého:
„Zpráva, že existuje tato nahrávka, mě zaskočila. V první chvíli jsem ani nevěděl, o co jde, ale pak se mi to počalo vynořovat z hlubin mé paměti, která stále funguje, jenomže zpomaleně. Což není pro herce to nejvýhodnější. Ale teď se probudila, a připomněla mi, že jsme kdysi vymysleli a s Jiřím Dědečkem a Janem Burianem uskutečnili Malý domácí tingl-tangl. Byl to pokus prorazit betonovou hradbu zákazů, které mě postihovaly za všech stran. Nu, nepovedlo se nám to, což se dalo čekat. Jan Kvídera, ředitel Supraphonu, dbal velmi poctivě o ideologickou čistotu socialistické kultury a nenechal si ji zaneřádit nějakým Suchým. Nu, nepovedlo se mu to, což se taky dalo čekat. Trvalo to sice půl století, ale Malý domácí tingl-tangl je tu. A s ním i hlasy mých přátel, kteří v oněch dobách nepodlehli požadavkům Strany. A já jim děkuju.“
Uběhlo dvaačtyřicet let od vzniku této nahrávky, ale její humor neztratil na svém kouzlu ani den. Jak se ostatně nyní můžete přesvědčit.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *